IMG_5952.JPG
IMG_5953.JPG
IMG_5954.JPG
IMG_5959.JPG
IMG_5964.JPG
IMG_6007.JPG
IMG_5968.JPG
IMG_5969.JPG
IMG_5970.JPG
IMG_5971.JPG
co krásný chlapeček spatřil prvně tento svět,
zavýskal si radostí a rozhlédl se kolem sebe,
hned si začal pobrukovat píseň, co zná z nebe.
První noc tři sudičky co u kolébky stály,
do vínku mu ušlechtilost a pracovitost daly
první řekla: "Divadýlko s loutkami se osudným ti stane."
druhá ušklíbla se: "Stěhovat se budeš pořád, tam kam zrovna vítr vane!"
Potom třetí pohladila s láskou spící hlavičku:
"Celý život prozpíváš si a v osmdesáti dostaneš básničku."
Miminko se probudilo, do pláče se dalo,
za oknem začalo svítat - kdoví, zda se to vůbec stalo?
Karel pilně studoval a že moudrý byl
inženýrský titul na škole si vydobyl,
ve výzkumném ústavu zkoumal potom kovy,
zeptejte se na nějaký, vše vám o něm poví.
Asi vás teď zajímá, zda sudička se sekla,
když proroctví o loutkách nad kolébkou řekla,
Karel se stal členem Říše loutek.
Ach, jak ten čas letí!
Bylo to už více než před šedesáti lety!
Zamiloval si v divadýlku tu velkou spoustu loutek a co více,
potkal tam tak krásnou dámu, že mu nahlas začlo bušit srdce.
Kolena se podlomila, mohl na ní nechat oči,
zdálo se mu najednou, že se Země rychlej´ točí.
O její křehkou bílou ručku požádat šel hned,
svatbu domluvili a zdál se jim krásný svět.
V lásce spolu vychovali dvě spanilá poupátka,
vyrostla jim jako z vody a dnes už mají vnoučátka.
Dědečkovská role Karlovi moc sluší,
za rozmilá vnoučátka by dal svou duši,
na kroužky je vodí, bedlivě je opatruje
a když zbyde chvilka času, písničku jim zanotuje.
na Šumavě žijí v klidu, prostě bez kalupu.
Zdá se vám, že Karlových aktivit je víc než dost?
To jsme ještě nezmínili, co vše dělá pro Radost!
Uváděl jim koncerty a hosty ubytoval,
v několika písničkách s nimi vystupoval.
Pravidelně účastnil se všech Letenských voniček
v obrovského koně vyrostl mu tento koníček.
Viděl vzniknout Gaudium, co Součkovi založili,
že byl známý mezi všemi, prezidentem ho zvolili.
Karel je skromný, pracovitý, má jiskru a vtip,
myslím, že to tehdy nemohli udělat líp
Milý Karle,
celé Gaudium Ti přeje velkou spoustu zdravíčka,
ať kopou radosti je vyvážená každá Tvoje slzička.
Ať na cestě životem Tě boty netlačí,
ať Ti žena vaří jen to, co máš nejradši,
ať stále jako zvon se nese Tvůj hlas
z jakého je kovu - teďka pouč nás!
Vnoučátka ať v Tvojí péči jenom kvetou,
nelze to vše říci jenom jednou větou
Osmdesátka je první reprízou čtyřicítky, to přec všichni ví,
tak Ti přejem: při té další ať se sejdem všichni ve zdraví,
Kaviár a chlebíčky, každý se rád pobaví,
šampaňské ať teče proudem, užívej si oslavy.
Uvidíš-li loutku - svého dvojníka, ihned přestaň pít!
Nebo budeš od sbormistrů jako žito bit.
Přejeme Ti, ať Ti stále slunce svítí
pod nohama ať Ti kvete kvítí,
ať kolem Tebe dobří lidé jsou,
radost přináší Ti a životem tancujou.
Vyber si teď, jakou písničku bys rád
slyšel od Gaudia jen pro Tebe zazpívat
IMG_6004.JPG
IMG_5976.JPG
IMG_5985.JPG
IMG_5991.JPG
IMG_6001.JPG
IMG_5973.JPG
IMG_5975.JPG
Karel
Štětina - Jak jsem se stal prezidentem Gaudia
(článek, který Karel napsal
pro 1. vydání časopisu Audite)
Jak
jsem se stal prezidentem
Kdy
to vlastně začalo? Snad v roce 1966, když přišel Vláďa Souček do
Říše loutek, amatérského to loutkového divadla, jehož jsem od roku
1943 členem? Nebo spíš v roce 1981, když se moje mladší dcera
Barbora rozhodla přijmout pozvání své spolužačky do dětského pěveckého
sboru?
Bylo pro mne milým překvapením, když jsem se
po několika týdnech dozvěděl, že sbor vedou moji staří kamarádi
Součkovi. Samozřejmě jsem
chodil s celou rodinou na koncerty, ubytovávali jsme dítka i dospělé
ze spřátelených sborů, jimž moje žena říkala láskyplně Ašanti,
protože první dívka, která u nás bydlela, byla z Aše. Nejspíš byl
však začátek na schodech Národního muzea, někdy v roce 1983. Radost
tehdy hostila kterýsi německý sbor,
myslím, že z Duisburgu. Vláďa jej přivítal a představil. Přišlo
mi však nedůstojné sbormistra, když pak musel představovat i svůj
vlastní sbor
a sebe. Tak jsem se mu – kde se, probůh, ve mně vzala ta smělost, ba
drzost – nabídl, že bych zkusil koncerty Radosti uvádět.
Vydrželi jsme to – já i sbormistři – do
roku 1998, tedy 15 let. Uváděl jsem většinu koncertů a také skoro všechny
koncerty Letenské voničky. Kromě uvádění (dnes
by se řeklo moderování , tehdy však tento výraz nebyl u nás běžný)
jsem také účinkoval s Béčkem (dnes Písnička) v hříčce Kočičí abeceda
jako básník, jako pastýř v Beráncích a beránkách a také v Krysaři
z Hameln.
Tak se stalo, že když se rodil sbor Gaudium,
znali se navzájem rodiče z jednotlivých sborů Radosti i bývalé členky
Radosti, ale já byl asi jediný, kterého znali všichni členové nového
sboru. Když se při jeho třetí zkoušce volil předseda sboru, padla
volba na mne. Nový sbor navázal na přátelské styky dětských sborů.
Prvním smíšeným sborem, s kterým jsme měli společný koncert, byl
sušický Svatobor. Po jednom společném koncertě, vzpomínám si, že
byl v Hlaholu, jsme si povídali a také si navzájem představovali
funkcionáře. Svatoborští se zmínili i o svém zájezdu do
Polska a o jedné z jeho zajímavostí: Poláci totiž titulují
svého předsedu sboru prezidentem. Sušickým se to zalíbilo. A
nejen jim, kterýsi vtipálek z Gaudia se v tu chvíli obrátil na mne a
oslovil mě: prezidente. Ujalo se to.
A tak jsem se stal prezidentem.
Karel
Štětina
výborný zpěvák, dlouholetý prezident GAUDIA a především výborný společník a kamarád
Ing. Karel Štětina.
Milý Karle, tóny písní, jimiž ze s Tebou rozloučil Tvůj milovaný sbor Gaudium Praha, připomněly další z Tvých velkých životních lásek, a to zpěv. Věnoval ses mu od mládí a vedl jsi k němu i potomky. Přivedl jsi své dcery do dětského sboru Radost a i poté, co dospěly a sbor opustily, ty jsi, Karle, zůstal a spolupracoval jsi s ním dál. Vystupoval jsi jako konferenciér při koncertech, uváděl jsi přehlídky Letenská vonička, jezdil jsi jako vedoucí na letní soustředění a své herecké schopnosti jsi osvědčil v rolích Krysaře i Básníka při několika scénických projektech, do nichž se sbor pustil.
Když se před víc než dvaceti lety začalo hovořit o založení smíšeného pěveckého sboru Gaudium Praha, rozumělo se jaksi samo sebou, že budeš jeho zakládajícím a jak se později ukázalo, i velmi platným členem. Nezapomenutelné jsou zejména Tvé sólové party ve spirituálech, které jsi zpíval s bravurní jistotou, neodolatelným šarmem, ale také díky Tvým jazykovým schopnostem i s nenapodobitelnou pravdivostí výrazu.
A co víc - Tvoje přirozená autorita Tě přímo předurčila k tomu, že jsi se stal prvním prezidentem tohoto sboru, a zastával jsi tuto funkci plných osmnáct let. Jako představitel sboru jsi se podílel na všech jeho akcích a na spolupráci s jinými tělesy. Během svých vystoupení při společenských setkáních jsi dovedl uplatňovat své hluboké a rozsáhlé znalosti, schopnost přesně formulovat myšlenky, a rovněž i svůj vytříbený a inteligentní humor.
Po založení chlapeckého sboru Pueri gaudentes jsi byl mezi těmi členy Gaudia, kteří zde v počátečních letech pomáhali interpretovat náročnější smíšený repertoár. Byl jsi také s tímto sborem na prvním zahraničím zájezdě na Sicílii, kde jsi nejen zpíval, ale v roli náhradního tatínka jsi se staral po celou dobu zájezdu o několik svěřených malých chlapců. Byl jsi vždy ve všem naprosto precizní a důsledně jsi to i požadoval po druhých, na což tehdejší kluci ze sboru dodnes vzpomínají. Měl jsi však pro ně velké pochopení a dovedl jsi také být velmi tolerantní a citlivý.
Bohužel - tohle všechno jsme Ti nestihli říct, protože mezi opravdovými přáteli se většinou o chvále tolik nemluví. Ale určitě jsi cítil, že si Tě moc a moc vážíme a že Tě máme rádi. Obdivovali jsme, že jsi zůstal v každé situaci svůj, ať už jsi vystupoval v zahraničí jako prezident Gaudia, či stál na koncertě jako řadový zpěvák mezi mladými i malými kluky. Pořád jsi byl ten moudrý i noblesní kamarád Karel. Budeš nám moc chybět.
Proto víc než o komkoli jiném právě o Tobě platí slova básníka:
Jest mistrovstvím hlasu sborového,
že v souzvuku jej rozpoznati nelze,
však ztrátu jeho žel Bohu pocítíme všichni.
Čest Tvé památce!
